Aquaplaning je jev, ke kterému dochází při zvýšené rychlosti vozidla po mokré vozovce. Jev se dá definovat jako ztráta přilnavosti pneumatiky k vozovce vlivem vody, která se dostala mezi pneumatiku a vozovku. Pneumatika se tedy nedotýká vozovky, ale vodního klínu, který se vlivem špatného odvádění vody vytvořil. Tím dochází k neovladatelnosti vozidla, která může vyústit ve vážnou nehodu. Aquaplaningu zabraňuje především správná hloubka drážek dezénu pneumatiky. Drážky mají za úkol "sebrat" vodu a odhodit ji při otáčení kola za sebe. Při zvyšování rychlosti nebo zvýšování hladiny vodního sloupce se nestačí voda patřičně odvádět, a tím se tvoří vodní klín. Minimální hodnota drážek je zákonem stanovena na 1,6 mm pro osobní automobily. Nicméně i tato hodnota je velmi nízká a v praxi k aquaplaningu může dojít.
V minulosti byly prováděny testy, ze kterých vyplynulo, že při jízdě vozidlem s opotřebenými pneumatikami (hloubka profilu pod 1,6 mm, cca 5 mm vody na vozovce) se může vozidlo při zatáčení dostat do aquaplaningu už při rychlosti 76 km/h, zatímco u nových pneumatik je to rychlost 96 km/h.
Jako aquaplaning označujeme ztrátu kontaktu mezi pneumatikou a vozovkou. Automobil se při něm stává neovladatelným a chová se jako při jízdě na ledu. Za suchého počasí se řidič o své pneumatiky nemusí obávat. Situace se změní za deštivého počasí a vytrvalém dešti. Nebezpečí aquaplaningu si uvědomíme při řízení: pokud je pneumatika ve špatném stavu, tak se auto těžce ovládá. Nejlepší obrana představuje nákup kvalitních pneumatik, ale ani v jejich silách není stoprocentní odstranění nebezpečí aquaplaningu. Řešením je přizpůsobení rychlosti jízdy aktuálnímu stavu vozovky a auta. Pokud se dostanete do aquaplaningu, je nutné uvolnit plynový pedál, nebrzdit ani se nesnažit zatáčet. Nejlepší je vyčkat, až se obnoví kontakt mezi pneumatikou a vozovkou. Při obnovení kontaktu musí být kola v přímém směru a nebrzděná, jinak by mohlo dojít k roztočení vozidla.